Veronika - zápisky ze tmy, 4 dny

Hluboké Dvory
11. - 15. 7.
Chci PUSTIT (od-pustit):

- nemoc
- Radku, Danu
- ÚVN
- Prahu
- muže

Promazání mobilu; bojím se vnitřních démonů; těším se, až budu NIC NEMUSET.

PONDĚLÍ

Ráno na mě Simča držkuje a mamka prudí přes chat z Chorvatska. Ujel mi autobus, Petr pro mě přijel. Klid a malé těšení cestou autem. Vybalení a zabydlení.

Je kolem 14:00, zhasnu lampičku. Jsem zpocená. Chci se osprchovat, ale trošku se obávám pohnout z postele. V hlavě chaos, myšlenky skáčou jedna ke druhé, tam a zpět. Obezřetně naslouchám zvukům kolem. Mám pocit špinavých rukou, ráda bych si je umyla, ale nechce se mi z bezpečné postele. Konečně usnu.

Sen o mé psycholožce, která je tam se mnou. Po probuzení vydýcháno a musím čůrat. Krátký pláč (pár sekund, dvě tři slzy) a lítost nad rychlými třemi roky v Praze. Uteklo to!

Nevím, kolik je hodin a za jak dlouho Petr přijde. Vzala jsem si noční košili na ramínka. Teď sedím v křesle.

Nudím se, nic se mi nechce. Těším se na bouřku. Chtěla bych spát, ale nejde to. Je mi líto, že za tři roky v Praze nemám nikoho, kdo by šel se mnou dál...

Cizí lidé mě podporují více než vlastní rodina (kaplan, paní vrchní...). Představuji si jejich tváře v davu v přístavu, jak mávají a dávají sbohem mé lodi, která míří vstříc novým dobrodružstvím. Přejí šťastnou cestu!

Tak mě napadá - na počátku bylo světlo, ale ještě před tím tu byla TMA!

Myslím na jídlo, ale chci zhubnout a mít opět ten lehký pocit.

Na hučení ventilace mohu svést různé podezřelé zvuky.

Uvědomím si, že Honzík nezavolal. Snad je v pořádku.

Přesouvám se na koberec s tím, že budu cvičit. Haha. Ale koberec je moc příjemný. Cvičím všechno, co se dá, v leže.

11. července roku 2016 - teploty v republice místy až 35°C a já zahájila svoji netradiční dovolenou.

Už mám odvahu říct si na rovinu o to, co od mužů potřebuji. Vyhovovala jsem jim, abych je neztratila. Teď ať si klidně jdou! Prvně chci navázat přátelství.

Většina lidí (v rodině, v ÚVN) bohužel nemá příliš rozsáhlou duchovní kapacitu.

Cestou do sprchy mě napadne: dětské dušičky. Nechci panikařit, tak si řeknu: no co, místa je tu dost! Spíše moje děsivá duchařská představa, než pocit.

ÚTERÝ

Probudím se do velkého dusna, pouštím větrák. Přichází Petr - a to jsem měla dojem, že jsou tak 3 hodiny v noci. Dýchám čerstvý vzduch u ventilačního otvoru. Chybí mi vánek!

Bolí mě bedra, jsem přeleželá. Hlava by spala, tělo už je odpočaté.

Jak poznat nějaké místo nejlépe? ŽÍT TAM!

Sen o novém bytě na Malé straně, který ukazuji sestře, Julii a babičce Brodecké.

Strašně se nudím. Čekám na Petra. Už mám za sebou 24 hodin.

Žádné vize, krize, přemýšlím jako obyčejně.

Celý den se povaluji na zemi - bolí mě záda.

Cítím odcizení s Pražany.

Zatraceně - tříska v prstu! Já jsem věděla, že se mi to stane!

Odpoledne si uvědomím, že ve snu jsem míjela nádrž (mělký bazén v lázních) s vodou, která byla prorostlá řasami. Hloubka asi 50 cm. Podobá se zapomenuté fontáně v nemocnici. Procházela jsem okolo po úzkém chodníčku.

Přemýšlím nad panem Designérem (muž, jenž mi zlomil srdce) a tím, co mu napíši, jak to s ním ukončím. Hlavně důstojně a s grácií! Nedělat z toho telenovelu! Říct mu o svých citech, ale "nevylívat" se mu.

STŘEDA

ÚDĚSNĚ se nudím! Ráno jsme větrali a mám společníka - mouchu!

Půlku terapie mám za sebou.

Začínám se škrábat a zkoumat každý hrbolek a nedokonalost své pleti...

V očích mi bliká - když chodím po maringotce, připomíná mi to dvě věci:

1. Třpyt slunce odrážejícího se o hladinu rybníka.

2. Slunce prosvítající korunami stromů.

Psycholožce: nejela jsem s rodiči do Chorvatska, po 6. třídě - hlídala jsem si u babičky králíka, bála jsem se hádky na dovolené jako rok předtím (nedalo se nikam utéct!).

Fantazie o jídle

Současným mužům v mém životě: chci víc a zasloužím si víc!

VG (iniciály kamarádky): neočekávat, že u Emirates zapadnu a najdu si tam celoživotní partu - vzít svůj život, tak jak je - NETRADIČNĚ!

Uznání a ocenění ze strany mužů.

Terapie tmou - tomu říkám vrchol nicnedělání!

Z nudy jsem si dala sprchu a večer se urychlil. Petr přišel a báječně jsme si pokecali (spíš já jsem jej zavalila vodopádem slov). Má příjemný, hluboký hlas. Mluví pomalu a rozvláčně. Větrání a ticho. Máta k večeři.

Po povídání jsem plná energie - úplně jsem ožila! Představuji si, že jsem na večírku jako z amerického filmu - zábavná a středem pozornosti. Jsou tam všichni lidé, které mám ráda. Opět cítím ten barevný svět mého vnitřního já - ten, který se svět dospělých snaží zadusit (webovky DC).

Písnička: Calvin Harris ft. Rihanna (https://www.youtube.com/watch?v=kOkQ4T5WO9E)

Uvědomění a nastavení nových hranic v životě.

Už během větrání jsem viděla barvy duhy. Začala jsem si představovat čistou tryskající vodu a vzpomínala na všechny mé sny. Duhové proužky všude a na všem v představách. K tomu ty sluneční třpytky... chtěla jsem přidat ještě delfíny, ale to mi přišlo už moc kýčovité.

Psycholožce: nedávný sen o oceánu, pokladu a aquaparku.

Cítím, že k procesu loučení, nastává i proces smíření.

Vzpomínka na Julii: ještě že jsme do toho bytu nešli! Já to prostě musím mít vždy netradičně!

Óm vibrace a řehtání se tomu!

Stále jsem se něčemu smála do tmy - až mi tekly slzy!

Pocit, že mám pro teď vše dořešené.

Zvedá se ve mně vlna života!

Do konce léta už mě nic netlačí - pohoda a klídek - budu si číst, učit se anglicky a vychutnávat si život!

Houpavý pocit z křesla v posteli - jako na lodi! Bolí mě z postele záda - je moc měkká.

Nechce se mi spát, touha jít na čerstvý vzduch, touha žít, ochutnat život!

Chuť vyjít ze tmy dřív - peněz mi líto není, ale naráží to na můj perfekcionismus... jsem v pokušení udělat něco zakázaného - jít pozorovat hvězdy. Cítím vzrušení - možná i stoupající adrenalin.

Omámená přívalem kyslíku. Bolest ze světla - vše září. Žádné hvězdy, ale déšť. Jsem unavená a mám pocit ohrožení - bez očí bych se nemohla bránit. Vidím nějaké bílé zvířátko, které se nenápadně přikradlo přímo přede mne - možná králíček? Mám chuť si nechat otevřeno, ale bojím se nočních návštěvníků v podobě kun, lasiček atd.

Spím na zemi - ta je zase moc tvrdá a necítím se příjemně, abych se pohroužila do hlubokého spánku. Jsem celá rozlámaná a otlačená. V hlavě je mi fajn, na těle nikoli.

Představa dravce, který mě tahá za vlasy a mikinu a nechce mě pustit ze svého pařátu (dravec - společenské konvence).

Vzpomínka na dětský strach ze zelených tůní - obecně nemám ráda doteď vodu, ve které nevidím až na dno. Dávám přednost čistému hlubokému oceánu - že by hlubiny nevědomí?

Fáze PANNY (menstruační cyklus)- opět toužím být společenská a cítím tu dynamiku.

Hledám strážce majáku - to já jsem ta námořnice na lodi.

ČTVRTEK

Petr ráno: "Tady se to ale prozářilo." Vidí bílé světlo - čárky, spirálu... trošku mu to závidím.

Čekání a líné balení.

"PO"

Vypuštěná cca v 16:00. Dojela pro mě Drnda. Na světlo si zvyknu do hodiny.

Krabici kapesníků jsem vůbec nepotřebovala.

Když doma otevřu kufr, z oblečení cítím vůni dřeva.

Doma na mě čeká napružená sestra a to, co jsem si neuklidila (chudinka Rozinka). Jde to doslova "mimo" mě. Neřeším to.

Koupím si celozrnnou rýži. Uvařím si mističku k večeři.

Nic se mi nechce. Jen tak sedím a koukám. Jsem příjemně zpomalená.

Dlouhé nehty a obočí! Žádné kruhy pod očima - nádherná pleť!

Zapomněla jsem tam detoxikační sirup.

Po celou dobu pobytu mi bylo střídavě horko a střídavě mi mrzly prsty u nohou.

Jdu se projít - zamířím na hřbitov - je chladno a šíleně fouká. Volám Honzíčkovi. Hodně se mi zlepšil sluch. Jdu na Sychrák. Už mi není tolik zima. Dívám se na západ slunce u "pražských" kopečků. Vidím tam paprsky a sluneční září. Je to malebné. Tmavý dešťový mrak nad Tišnovem ustupuje a brzy červené střechy, zeleň mezi nimi a moji tvář zalije slunce.

Už si nenechám nikým vzít životní radost!

Večer doma mě vytáčí muži a jejich zprávy - tak a jděte někam, pánové! Páni - vylezu ze tmy a jsem dost ostrá (překvapuji tím i sama sebe!).

Jsem dobře rozjetá a nabuzená - nevím, zda vůbec usnu.

Nemám ve zvyku se vracet do minulosti - dělám se mi špatně, už jen když listuji diářem nazpět. A proto musím vše řádně uzavřít. Uklidit si v životě.

Rozpumpovala se mi krev v žilách.

Chci jíst tak, jak to cítím - nejlépe se šátkem na očích! A při cvičení také - nechci trhat rekordy (pomalé cvičení).

Na každém člověku si dokáži najít něco zajímavého.

Usínám a řehtám se! Zářím a jiskřím!

Nečekat, že výsledky budou hned!

Žít s nadšením!

Už nechci být v posteli, ale skákat po světě.