Radek - Tma, ticho, BEZČASÍ, 7 dní

Je týden po mém pobytě ve Tmě. Vím jistě, že chci něco sdílet, ale nevím přesně co. Pro inspiraci jsem si přečetl některé příspěvky z Petrových stránek. Moc mi to nepomohlo. Možná jsem spíše našel inspiraci na to, o čem psát nechci. Nechci psát deník s popisem jednotlivých dní. Taky nechci psát o světelných efektech, obrazech nebo zvucích, které stejně byly určené pouze mně. Ani nebudu psát o utišení myšlenek. Možná bych zkusil shrnout myšlenky a postřehy, o kterých jsem se zde až tak nedočetl

Týden ve Tmě jsem měl objednaný už 3 roky, než jsem jej konečně zrealizoval. Ne že bych se ho nějak bál. Spíše jsem čekal na to, až příjde ten správný čas. Ten tak nějak přišel na Novoluní (nemám rád nov), týden po velikonocích. Velikonoce jsem strávil tak nějak s rodinou, relativně v pohodě a ve štěstí. Proto mě celkem i překvapilo, co následovalo. Spustila to jedna blbá myšlenka. Jedna hloupá věta, kterou jsem vypustil z úst. V podstatě se stalo to, že jsem se po návratu od rodiny dostal do dost depresivních nálad. Emoce ze mě tryskaly, slzy se řinuly, chvílema jsem měl chuť lehnout někam do kouta a tam už zůstat, dokud nepojdu. Řešil jsem to hlavně s přítelkyní Adélkou a ona jediná v podstatě ví, jak mi bylo. No jediná asi až do teď. Tímto bych ji možná i rád poděkoval, že to ustála a že mi opět moc pomohla. Děkuji:*

Výsledkem toho bylo, že jsem do Hlubokých dvorů přijížděl v trochu depresivní náladě a taky po asi 3 měsících na služební cestě (11-12h denně, 6-7 dní v týdnu) dost unavený. Bylo mi jasné, že většinu času prospím. Vlastně jsem si myslel, že se do maringotky uložím k "zimnímu spánku" jak unavený medvěd a vzbudím se až po týdnu. Petrovi jsem i řekl, že první tři dny nechci nic jíst. Jediné na co jsem myslel byl spánek, klid, samota, být daleko od všech lidí, práce, života...

Prvních pár dní jsem opravdu prospal. Potom jsem se začal "rozhlížet" kolem sebe. Co na mě ve Tmě zapůsobilo úplně nejvíce, je to bezčasí. Najednou jsem absolutně nevěděl, jestli je ráno, odpoledne, večer. Nejedl jsem proto, že nastal čas oběda, ale proto, že jsem měl prostě hlad. Nešel jsem spát proto, že přišel čas spánku a venku byla noc, ale proto, že jsem byl prostě unavený. Žádný budík, upomínky, schůzky, harmonogramy, termínky...NIC. Celkově subjektivní vnímání času bylo dost jiné. Jednou se mi stalo, že jsem během jednoho dne prožil dny dva. Čekal jsem na Petra, až večer přijde, ten nepřicházel, tak jsem si na chvíli lehnul. Myslel jsem si, že jsem ho prospal a uložil jsem se k nočnímu spánku. "Ráno" jsem zase vstal, umyl si zuby, něco dělal a opět čekal na Petra. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že Petr tam "včera" vlastně nebyl, protože žádné takové "včera" vlastně nebylo. V souvislostí s tou bezčasovostí mě napadla jedna zajímavá myšlenka (která mi vlastně přišla už dříve, ale v té Tmě jsem si ji více uvědomil) - čas ve Tmě není reálný, ve smyslu, že jej neměříme posunem sekundové ručičky na hodinách. Čas ve Tmě je měřen jako posloupnost po sobě jdoucích událostí, které se odehrávají díky tomu, že platí Boží zákon příčiny a následku. Nebudu se o tom více rozepisovat, třeba si v tom někdo něco jako já najde...nebo nenajde. Adélka říká, že jsem někdy možná zbytečně moc velký "filozof"...asi jo.

Dále jsem si všiml jedné zajímavé věci. V úplné Tmě je tak trochu jedno, jestli máte oči zavřené, nebo otevřené. Pokud jste tedy schopni vnímat něco za zavřenými víčky, tam se to ve Tmě zintenzivní. Taky práce se sny je zde podstatně snažší. Moje zkušenost je taková, že pokud v běžném životě ráno otevřu oči a začnu vnímat okolní obrazy, sny se rychle ztrácí a zapomínám je. V úplné Tmě ale ty otevřené oči ráno až tak nevadí a to okno, kdy se dají sny přesunout do běžné paměti, je mnohem delší. Taky ten krátký okamžik mezi uvolněním a spánkem se prodlužuje.

Asi tak dva dny (opravdu to bylo dva dny?:) jsem taky pátral po tom, co jsou ty světlušky v mém sáčku s papíry na kreslení. Jaká byla moje radost, když jsem na to nakonec přišel. Sám, bez pomoci. Nikdy jsem si nepředstavoval statickou energii jako světlo. A už vůbec mě nenapadlo, kde všude je a jak je krásná. S tím souvisí i další věc. Občas ta zvuková izolace není tak úplně absolutní. Někdy nám to může přijít, jako že to není úplně dokonalé. Já jsem ale zjistil, že občas skrz ty malé "nedokonalosti" mohou zvenčí přijít celkem zajímavá sdělení.

Taky jsem zkoušel spát různými směry. Kdysi jsem četl nějaké knihy Roberta Monroe a on experimentoval s polohou těla vzhledem k dosažení OOBE. Nejsem si úplně jistý, ale podle mě doporučoval spát s hlavou směrem na sever. Podle Petra je sever někde u nohou postele, čili spíte opačně, než je v maringotce připraven polštář na spaní. Mně se ve Tmě podařil dvakrát lucidní sen a to vždy, když jsem spal na zemi s hlavou směrem k posteli.

Odchod ze Tmy byl pro mě dost emotivní. Ještě více než příchod. Dokonce bych řekl, že to byl asi nejsilnější zážitek z celého pobytu. Když jsem pootevřel ty dveře a sluneční paprsky začaly procházet dovnitř. Nebyly to ale jenom ty samotné paprsky, co jsem začínal vnímat. Byla to příroda kolem, travnatá země, lidi po ni chodící, všichni mí známí a blízcí, práce a všechny ostatní životní "povinnosti", stres, tělo a jeho potřeby, čas, život...na jednu stranu jsem chtěl ty dveře zavřít a zůstat ve Tmě. Jak jednoduché by to bytí bylo. Na stranu druhou...nebyl by to život. Utéct může být tak jednoduché. Krásně to vyjadřuje i obrázek, který jsem ve Tmě kreslil. Řekl jsem si, zkusím vzít papír a kompletně ho vybarvit. Jak plný se mi ve tmě zdál...

Týden po Tmě provázela silná očista. Tentokrát ale ne emocionální, jako týden před Tmou, ale fyzická. Posledních pár let moc nemocný nebývám. Rýmu mívám tak 2 dny, v krku mě moc nebolívá. Teď se mě to ale drží už tak 6 dní a ne a ne se toho zbavit. Tolik hlenu, co se ze mě dostalo ten týden po Tmě, ze mě nelezlo už dlouho.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat dvěma osobám. První je Petr, který byl opravdu příjemným průvodcem. Rozmluvy s ním byly vždy krásné zpestření a vždy jsem se na něj těšil. A pak posílám poděkování panu oTovi, mlčenlivému společníkovi, který na mě dohlížel, když jsem spal:)

Radek