Poznámky z terapie tmou

16.01.2018

Už skoro dva a půl roku mám netradiční povolání. Jsem průvodcem při terapii tmou. Za tu dobu jsem poznal veliké množství zajímavých lidí, byl svědkem jejich terapie tmou a často s nimi sdílel velmi osobní prožitek. Zde je pár věcí na které jsem přišel:

  • Nikdo dopředu nemůže vědět co ho ve tmě čeká. Někdo zde prožije čas odpočinku a porozumění, někdo zase setkání se svým stínem a čas tvrdé práce a nepříjemné sebereflexe.
  • Delší pobyt bývá lepší, ale ne vždy. Zažil jsem třídenní terapie které byly převratné a zásadní, zažil jsem týdení, které naopak ničím zásadní nebyly.
  • Tma bývá pravdivá a upřímná. Úkáže nám, kde jsme, jaká máme silná a slabá místa. Ve tmě se těžko hraje divadlo. Jsme tam jen sami se sebou. Z pohledu osobního rozvoje to je pozitivní, ale v průběhu tmy to může být vnímáno negativně a ne každý je na to připraven.
  • "Úspěch" či "neuspěch", pokud už máme tyto slova použít, není v délce tmy a naší výdrži, ale v tom kolik moudrosti a ponaučení si odneseme. Někdy stačí i hodina.
  • Kdo se průvodci tmou svěří a otevře, tomu se ve tmě vede lépe a mívá z terapie větší užitek. Kdo si prožitek drží pro sebe, dělá, že je v pohodě, i když není, ten často odchází dříve a diví se.
  • Málokdy se stane, že je ve tmě opravdu tma. Druhů světel je zde veliké množství, někdy ze tmy odcházím úplně oslněn.
  • Práce s jedním klientem je intenzivní a náročná. Nechápu, jak to dělají ti, kdo mají dva nebo více prostor pro tmu. Upřímně to nechápu.
  • Svět je veliké tajemství a v konečném důsledku nemáme nejmenší představu co svět ve skutečnosti je. Co je život, co je vědomí a kdo nebo co si klade tyto otázky?