Pokud nezměníš svůj směr, skončíš tam kam směřuješ

07.11.2019

Před 5 lety jsem byl nešťastný policista. Vyhořelý, unavený, otrávený. Nepravidelný režim s mnoha nočními mi zcela rozvrátil společenský život a těžce nahlodával ten rodinný. Marnost a nesmyslnost mnoha úkonů, které jsem musel každý den v práci dělat, mi brala sílu. Pracovní kolektiv mi byl čím dál víc cizí a začaly se o mne pokoušet různé nemoci. Dělal jsem v nepravidelném řežimu, mnoho nočních, pracoval o vánocích a o nedělích, přesčasy, pohotovosti, často v bizarních situacích, kterých policejní práce nabízí obrovské množství a to za "krásných" 21tisíc čistého.

Ocitl jsem se tenkrát přesně na tom místě, kde jsem nikdy nechtěl být. Můj život měl směr, který se mi vůbec nelíbil. Cítil jsem, že to není to, co pro mne má život připraveno, že nejsem na správném místě, že to mrhá mým potenciálem.

Jak se něco takového člověku přihodí? Překvapivě snadno. V roce 2008 jsem se v době začínající finanční krize ocitl nezaměstnaný a takřka bez prostředků. Bydleli jsme s ženou v malém a napůl plesnivém bytě ve vybydlené čtvrti a takřka přes noc zmizela z pracovních portálů jakákoliv nabídka volných pracovních pozic.

U policie ale nábor stále pokračoval. Přišlo mi to jako dobrý nápad, splatím svůj dluh společnosti, vydělám nějaké peníze a třeba se mi zadaří a udělám smysluplnou kariéru.

Savého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval, zažil jsem velké a nezvyklé dobrodružství v uniformě, velmi cennou životní zkušenost. Ale ke konci už jsem tam neměl být a celý svět mi to dával najevo. Jenže já jsem tvrdohlavý beran a tak jsem se tím bahnem brodil stále dál a dál a snil si u toho svůj sen o svobodě.

První velké varování přišlo, když mi umřel otec. Bylo mu 59, byl relativně mladý a nebyl nijak zásadním způsobem nemocný. Měl už vyděláno aby si mohl žít pohodlným životem, ale příliš to neuměl a žil stylem "až jednou, tak pak". "Až jednou budu v důchodu, pak budu šťastný". A najednou se ukázalo, že se toho "až jednou" nikdy nedožije. Uvědomil jsem si, že mám v životě podobný vzorec. "Až jednou dosáhnu na rentu, až jednou splatím barák, až se jednou odhodlám a budu žít svůj sen....jednou, pak, možná..."

Další varování přišlo v podobě nemocí. Začal jsem jich mít celou škálu a byl jsem ve stavu, že jsem neušel ani půl kilometru, abych neměl veliké bolesti a necítil příšernou únavu. Má drahá žena při mne stála, ale začínalo mi docházet, že to tak nemusí být navždy. Při té vší mizérii jsem však snil svůj sen a v mém srdci klíčilo semínko.

Jednoho dne jsem se odhodlal. Navzdory nejistotě, hypotéce, rozestavěnému domu, malým dětem... Řekl jsem si: "Už žádné až jednou! Prostě kdy jindy, když ne teď?!" Dal jsem výpověď a rozhodl jsem se, že ode dnešního dne budu pravidla ve svém životě určovat já sám. Rozhodl jsem se, že veškerou svou energii a veškerý svůj um soustředím do toho, aby se z mých snů stala realita. Byli jsem finančně na dně a proto jsem musel začít čarovat, objevil jsem crowdfunding na hithit.cz, představil zde svoji vizi a spoustě lidem se líbila natolik, že mi na ni přispěli finančně a já během krátké doby získal potřebné prostředky. Dřel jsem a dřel, jak jsem byl zvyklý, ale tentokrát na svém a moje vize mne hnala kupředu. Ze snu se stala realita, ze snu se stala Terapie tmou u Brna. Ohlasy lidí, co prochází tmou a můj vlastní životní pocit, mi říkají, že jsem zde našel část svého životního poslání. 

Jak se tma rozjela, tak jsem nemeškal a vrhl se na další ze svých snů a tím byla masérská praxe v Brně. Zúročil jsem své zkušenosti a vědomosti a vytvořil si ekosystém, ve kterém se cítím skvěle a co víc, cítí se v něm dobře i mí klienti, kterým napravuji záda a učím je,  jak se sám na sebe naladit tím správným způsobem. Jak být sám sobě tím nejlepším masérem, trenérem, učitelem... 

Za ta léta, při rozhovorech se svými klienty, jsem mnohokrát slyšel podobný příběh. Příběh o tom, jak se v životě ztratili a jak se nemohou najít. A pokud se snad najdou. Tak neví a bojí se a nemohou se odhodlat ke kroku do neznáma. Drží se jistoty, jakkoliv je pro ně zhoubná. Říkám jím jednou věc, co mi tenkrát pomohla otevřít oči: "Když nezměníš svůj směr, skončíš tam, kam směřuješ. A teď mi řekni jaký je tvůj směr? Je to od tebe, nebo k tobě? Pracuješ pro sebe, nebo pro druhé? Jsi v souladu s tvým srdcem, s tvými sny? Pokud ano tak pokračuj. Pokud ne, tak to změň. Základem je, začít se ptát, kým doopravdy jsem, jaké jsou mé talenty, sny a hodnoty. A pak najít tu správnou motivaci. Tím vznikne opravdu magický elixír..."

Už dlouho ve mně klíčí další semínko, už to zapouští kořeny, už se to dere za světlem. Zalívám ho tím elixírem, je to další krok do neznámého a už se na to moc těším ale taky  se trochu bojím. Brzy se s Vámi podělím. Zachovejte nám přízeň :-D